Osamélé myšlenky

Kdo že je to ta Heaven Felix? Ta holka přece není žádný knihomol, ani spisovatel a už vůbec ne žádný Mozart nebo Twain. Jen mizerný člověk a ještě horší spisovatel.

Když se kdysi dávno před Vánoci zamilovaný pár – ne až tak rozumný – rozhodl, že spolu zapracují na pohlavní svěžesti. Jó, tak to vám vážení byla komedie, jakmile jsem o devět měsíců později přišla na svět já.

Tatínek byl zklamaný z další holčičky. Nic mu však nebránilo udělat si ze mě chlapečka a tak jsem taky vypadala. Každou neděli jsem se z kočárku dívala na fotbalový zápas a pyšnila se na krátko střiženou blonďatou kšticí.
Maminka se nějaký ten týden nevyspala, protože jsem noci proplakala, a když po obědě zamhouřila očka, já mezitím tropila nějakou koninu.

No a s mým příchodem se mojí sestře nedostalo žádné pozornosti.

Ve školce se mnou učitelky měly spoustu trápení, protože když se děti nechtěly podělit o hračky, tak jsem je jednoduše zbila, a když už se jim konečně podařilo mě uspat, tak jsem jim svým hlasitým chrápáním probudila polovinu prcků.

Když už jsem konečně dospěla natolik, abych nastoupila do první třídy. Páni, to bylo každé ráno představení, abych nemusela do školy. Nyní chodím třetím rokem na Střední průmyslovou školu stavební a skoro nic se od té doby nezměnilo. Dobře, mám delší vlasy.

Jsem jedna z těch docela divných osobností. Velký extrovert, hodně mluvím, neustále obklopená lidmi, ale mám ráda samotu, v níž PŘIKUSUJU NEBO POPÍJÍM NĚCO DOBRÉHO, POSLOUCHÁM INSTRUMENTÁLNÍ HUDBU A PÍŠU. A to je věta mí přátelé, která shrnuje mých posledních pár let.

Pravidelně každé ráno zaspím a mám zhruba osmnáct minut k vypravení. Když pak stojím v mrazu a netrpělivě očekávám svůj odvoz, tak jen polemizuju, co jsem v mých třech minutách čekání mohla ještě stihnout. (Umýt si lépe zuby, vypadat jako člověk, najíst se?)

Ve škole oplývám nenávistí ke všem předmětům. Některé hodiny netrpělivě zírám na hodinky. Neustále mluvím, abych zahnala krizi vyčerpání. No a pak jedu přecpaným autobusem domů. Život, který jsem si vždycky vysnila.

Od zastávky zvládnu nějakých pár kroků ke vchodovým dveřím našeho domu, do kterého se několik minut dobývám, protože jako vždy nemám klíče. Na kuchyňské lince mě čeká neohřátý oběd. Pak vyjdu čtrnáct schodů do prvního patra, kde na mě čeká seznam knih, které musím přečíst, než umřu.

Pravděpodobně zvládnu sto padesát stránek nad románem ze světové literatury u šálku černého čaje. Podívám se na několik seriálů a napíšu tak tisíc slov do Wordu, které si stejně nikdy nikdo nepřečte. Před spaním si nachystám věci do školy, umyju se a vyčistím si zuby, aby to vypadalo, jakože jdu opravdu spát. Popřeju mým rodičům dobrou noc a zhruba hodinu a půl se snažím dát prázdnému papíru nějakou hodnotu. Zbylé dvě hodiny strávím přemýšlením, v 01.10 mě z hloubání vysvobodí hluboký spánek.

Další den je jako ten předchozí a ten další taky.

Jo, občas se vzdám černého čaje, knih a jdu trochu žít. Někdy miluju, nezabývám se minulostí a nesnažím se jí zachytit v psaní. Štěstí beru jako něco víc, než jen slet všech krásných pocitů, které nepřetrvávají.

Nebojte, mám cíle a přání. To jen tahle část klade důraz na duševní činnost, samotu a trpí velkou vnitřní nejistotou. Oceňuje krásu, vědomosti a inteligenci. Lidi si k tělu nepřipouští, jelikož má strach ze zklamání a ztráty. Všímá si každého detailu, umí být starostlivá a soucitná s upřímným zájmem o pomoc lidem. Často utíká z reality do snění. Jedna třetina mě, je melancholická.

Druhá část, chce být obdivovaná a úspěšná za každou cenu. Lásku bere jako vedlejší efekt štěstí. Nespokojí se s průměrem, vždy musí být vše podle ní a ráda je v pozici velitele. Zachovává klid, i v obtížných situacích a neprojevuje své pocity. Je cílevědomá, upřímná a smířená se zákeřnostmi života, je flegmatická.

Poslední třetina, bere život jako něco nedocenitelného. Často a ráda přehání. Miluje společnost a adrenalin. Velký optimista, dokáže všechno přeměnit v legraci a nachází v životě spoustu vzrušení. Její největší nepřítel je strach, který zdržuje lidi od dobrodružství. Touží po lásce a důležitější než osobní blaho, jsou pro ni pocity ostatních. Je sangvinická.

Ty další dvě třetiny však nikoho nezajímají. A tak jsem přišla sem, uvolnit se od všech nepříjemných rozptýlení.